Santiago de Compostela: Pouť, na které se můžete setkat sami se sebou

4. 2. 2020
santiago-de-compostela-pout-iva-pfefferova-vase-koucka-koucink-22

Šla jsem cestu do Santiaga de Compostela. Je to už pár měsíců, kdy jsem se rozhodla vydat se na tuto poutní cestu. Přitáhla mě jako magnet a já zatoužila ji projít. Sama, spíš sama se sebou.

V mém životě se změnilo za poslední roky téměř vše. Vše k lepšímu. Staré odešlo, bylo nahrazeno novým. Nebyla to jen nějaká taková výměna, byl to záměr, změnit svůj život, svou cestu a Santiago na mě volalo jako moje velká tečka.

A tak jsem se v dubnu vydala na cestu. Vyšla jsem z Porta a šla. Za deset dní jsem ušla 250 kilometrů. Šla jsem se záměrem, nechat tam poslední zbytky bolesti, rozloučit se se vším, co ke mně nepatří, a poděkovat za to, co ke mně dorazilo.

Potkávala jsem nádherné lidi z celého světa

Pocitů jsem měla stovky. Po lehce křečovitém začátku jsem si každý den užívala a od poloviny cesty jsem si připadala jako na dovolené. Potkávala jsem nádherné lidi z celého světa a jsem si jistá, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí.

Cesta zpět se také povedla bez komplikací. A já se těšila, jak vše bude teď pecka, jak poletím nahoru. Opak byl pravdou. Letěla jsem totiž dolů. Nechápala jsem, co se mohlo stát, ale šla jsem dolů, téměř tři měsíce, pracovalo i mé tělo a vrchol byl… celková bolest těla, kterou jsem cítila až v kostech. Hodně to bolelo. A já nevěděla proč.

Pouť ve mně pokračovala i nadále, poté, co jsem prošla cestu

Ale jednoho dne vše skončilo. Cvak. Ze dne na den. Jedno ráno mi nebylo NIC. Nic mě nebolelo. A vše se začalo otáčet. Milé Santiago… došlo mi to. Konečně. Bylo třeba vytáhnout to vše, co bylo ještě hluboko, a i malé střípky, vše ven a pryč. A já děkuji. Děkuji za tu cestu, která pro mě byla velkým poznáním. Ale ještě větším poznáním se stala cesta dolů. Když se otočím, můžu se už jen usmát. Už vím proč a děkuji.

Santiago není trek, i když, ano, nějaký ten kopec by se tam našel. Je to ale především poutní cesta, o které jsou napsány knihy a denně po ní chodí lidé, se záměrem, s očekáváním, nebo i jen tak se svou vírou a pocity. Přeji každému, aby zažil své Santiago.

A jaký rok jste měli vy? Došli jste až tam, kam jste chtěli?

Pokud byste chtěli to, co sami řešíte, nahlédnout jinak, ráda se s vámi potkám a můžeme vše společně probrat.

Těším se na vás.
Vaše koučka.