Někde jsme více doma,
ale není to to, co je v nás,
to by musel být život plný krás,
ale pak přijde jas a prásk…
zakotvíme loďku svoji
a v duši naší se všechno rojí.
Lítá to tam,
jak včely z květů na květ.

Kdo je to,
kdo onen je,
co naši hudbu hraje?
Je to polovina nás,
nalezená přes cesty a pády,
kdy se život otáčel zády
a přitom na nás mrkal,
když jsem do kapesníku pořád smrkal.

Dnes je všechno jinak, je to tak,
láska je tu napořád.
K tobě, k druhým, k nám všem.

Podobenství má jak kapalina,
je každou chvíli jiná.

Pročistil se vzduch
a už není třeba velké buch.

Chce to klid a pocit síly,
klid a pocit víry,
klid a být k sobě milí,
klid a pohodu,
pak může láska stoupat nahoru.

VAŠE KOUČKA
https://www.facebook.com/vasekoucka.cz